LOADING

Type to search

Křížová cesta Guru Járy Titulka

„Umřížovaný“ Mistr: znovu na Golgotě?!

LYK Pro 12
Share

Jako nezávislý investigativní novinář jsem poprvé zaslechl kontroverzní jméno „Guru Jára“ v souvislosti s tradičně mediálně vděčným „monstrprocesem“, podle něhož se jednalo zejména o údajně zvrhlého vůdce podivné sekty, který měl znásilňovat či jinak zneužívat svoje „ubohé ovečky“, obluzené žákyně z řad našich souputnic. A to je každý hnedle patřičným pseudoochráncem svých ubohých spoluobčanek: „Zavřete ho, ať zčerná! Hajzla…“

Co na tom, že to celé nebyla pravda, rozhodně tedy nikoliv ve smyslu, jak byla celá „kauza“ medializována, leč pravda v tuto chvíli nebyla podstatná, jak už to – odedávna – u vděčných mediálních kauz bývá: hlavní byl nosný příběh a prodejnost periodik, zejména bulváru. Ostatně: nic proti bulváru (či médiím obecně), pokud nelže.

Pokud nelže!

Neobvyklá causa zastřešená jménem Guru Jára, vycházející z přece jen erotické tantrické praxe východních nauk, poněkud nepřijatelné pro český rybníček vychovaný pravověrným katolicismem, byla tedy parádním soustem pro novináře i obecný dav, který je tak rád (a často) klamán, a to odedávna, je-li to ovšem zábavné. Nehledě na účelový a do jisté míry zmanipulovaný výklad údajných svědectví, získaných pod (jistěže!) „zákonným“ nátlakem oficiálních orgánů činných v trestním řízení. I díky nim byl zmíněný Guru Jára obžalován a nejprve odsouzen příslušným(?!) okresním soudem ve Zlíně k mnohaletému vězení. A to spolu se svou údajnou „erotickou nadháněčkou“ Barborou Pláškovou. Rozsudek později posoudil vyšší soud v Olomouci a veškerá obvinění zrušil v plné míře – jako neopodstatněná. A POZOR: to celé v nepřítomnosti obou obžalovaných, nikoliv však proto, že by se vyhýbali soudu, jak o nich média s gustem informovala, nýbrž proto, že již léta vedli na vzdálených tichomořských ostrovech (už to zní podivně a exoticky, není-liž pravda?!) celosvětově uznávaný ášram, tedy duchovní středisko, kde ona u nás tak oblíbená „tantrická erotika“ byla jen zcela nepodstatnou „špičkou ledovce“, jak se říká, ale v zásadě spíš okrajovou praktikou na cestě k duchovnímu rozvoji Járových svěřenců. Svěřenců, kteří ho milují a obdivují, jak se ostatně ukazuje dodnes.

A to, prosím, oba obžalovaní a později odsouzení zpočátku ani netušili, že v jejich někdejší domovině cosi takového jako „Cauza Guru Jára“ vůbec probíhá!

Jako investigativní novinář jsem samozřejmě jejich případ zaznamenal, zakroutil jsem hlavou – a věnoval se dál své práci. A to i poté, co média zveřejnila, že Guru Jára a jeho souputnice Barbora Plášková byli ve filipínské Manile zatčeni a internováni v takzvaném detenčním zařízení, kam jsou umisťování mezinárodně hledaní zločinci, ale stejně tak lidé bez platných dokladů. Takové obvykle záhy vyhledá pracovník odpovídající ambasády, formality vyřídí – a problém je vyřešen. V případě Guru Járy a Barbory Pláškové tomu však bylo naopak: český zastupitelský úřad v Manile (kam nyní oba „přísluší“ vzhledem ke svému dlouhodobému pobytu ve vlastním ášramu, který vybudovali vlastníma rukama v panenské přírodě džungle na filipínském ostrově Siargao), jim odmítl doklady prodloužit, respektive vydat nové – a nechal je umístit do manilského detenčního zařízení mezi převážně nejhorší odpad lidské společnosti z celého světa.

Duchovního člověka!

Tento stav trvá dodnes, více než dva roky, a oba údajní delikventi zde přes opakované zdravotní excesy, a dokonce i pokusy o jejich únos a vraždu, přežívají jen díky účinné pomoci svých milovaných žáků nejen z České republiky, ale z celého světa. A to, prosím, v době, kdy vzhledem k anulování původního rozsudku podléhají právně tzv. „presumpci neviny“, což v praxi znamená, že jsou nevinni – že na ně musí být pohlíženo jako na nevinné.

Co je to za odpovědné „negramoty“, sedící na příslušném zastupitelském úřadu České republiky či na patřičných ministerstvech?! Jistě tu bude někdo zodpovědný právě za tuto záležitost – nebo…!?! Není-liž pravda?! Kdopak na něj ukáže prstem? Kdo tedy převezme jednou odpovědnost?! Anebo se to tradičně svede na oblíbenou „kolektivní vinu“, za kterou nebude nikdo patřičně postižen?

A ke všemu byla mezitím v České republice zakázaná Járova církev Poetrie (dnes bez problémů registrována v USA), ač tu máme údajnou náboženskou svobodu. Taky bez odezvy?!

Velmi podivné, milí spoluobčané, což?!

Že by se stali nepohodlní někomu, kdo kdesi „v pozadí“ tahá za velmi významné nitky?!

Ještě se k tomu vrátíme…

A tehdy jsem do této kauzy vstoupil osobně, byť zpočátku nikoliv jako nezávislý investigativní žurnalista, nýbrž jako nezávislý nakladatel, abych vydal Guru Járovi velice zajímavý autorský spis, knihu, autentickou, sepsanou v tamějším vražedném tropickém horku, plném nebezpečných chorob a v obklopení neuvěřitelných „typů“ stovek „vražedných“ spoluvězňů. Takové publikace bývají velmi silné (v historii bychom našli mnohé), a je tomu tak i v tomto případě. Navíc je vtipná, moudrá, duchovní. Však to zdaleka není jeho první kniha. Ani poslední…

Zvědavost mi však nedala, a tak jsem osobně odletěl do Manily, navštívil jsem Guru Járu a Barboru Pláškovou v jejich absurdním vězení, stejně jako jejich ášram na filipínském ostrově Siargao. A udělal si vlastní názor.

Zajímalo mne, proč to celé?! A to už zase i jako nezávislého investigativního reportéra (apriori to není můj Mistr). Celou absurditu této kauzy, která je poněkud jiná, než jak se „oficiálně“ (?!) jeví našim úřadům, novinářům a jiným publicistům. Jenomže jejich rétorika se nezměnila. A když jsem nedávno v hlavní večerní zpravodajské relaci televize Nova (16. 11. 2017) viděl další snůšku lží a polopravd, rozhodl jsem se, že vytvořím tento web, kam se pokusím psát o celé kauze pravdu, jistěže do doby, než mne NĚKDO (?!) zastaví. Třeba ne.

Faktem je, že ona údajná kauza se má v lednu letošního roku opět vrátit před soud, a tak věřme, že konečně „Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“. Zde nicméně neparafrázuji nějaké (pseudo)intelektuály, nýbrž samotného Václava Havla, neboť jak jsem ho znal, jsem přesvědčen, že on by to tak nenechal. A mnozí by se pod jeho dohledem určitých nehorázností jistě nedopustili. Jenomže Václav Havel už tu není a tak mi nezbývá, než apelovat na svědomí Mocných a opřít se tradičně o Havlovu Moc Bezmocných. Jestli má dnes ještě nějakou relevanci…?!

Vzpomeňme na Giordana Bruna nebo třeba Jana Amose Komenského. Jednoho jsme upálili, druhého vyhnali ze země…, abychom se po desítkách let s úctou vraceli k jejich odkazu a tradičně se omlouvali.

Budeme se jednou stejně omlouvat nespravedlivě perzekuovanému Guru Járovi?!

Až bude tradičně pozdě…?!

Ostatně: Kristus také skončil na Golgotě.

Co si o tom myslíme, my všichni?!

Potřebujem také vidět zatím jen „umřížovaného“ Guru Járu nejprve na Golgotě?!

Luboš Y. Koláček