Křížová cesta Šrí Barbory Durgy

Kojící matce vytrhli z náručí desetiměsíční dítě

Počátkem března 2015 informovala česká ambasáda v Manile příslušné filipínské úřady, že pas Barbory Pláškové, svobodné matky kojící desetiměsíční dítě, bude zrušen a její pobyt na Filipínách se tudíž stane nelegálním. Pomineme-li fakt, že dle zjištění odborných komisí OSN „…ministerstvo vnitra ČR nemělo zákonem stanovené důvody pro zrušení platného pasu bezúhonného občana ČR“, doslova zrůdný je další fakt, a to, že vzápětí je Barbora Plášková zatčena filipínskou imigrační policií a umístěna do manilského detenčního zařízení – přestože v tu chvíli byla kojící svobodnou matkou desetiměsíčního kojence! Chlapeček jí tak byl doslova odtržen od prsu a nechán zcela napospas džungli, zatímco Barboru Pláškovou odvezla filipínská policie do vězení. Jen díky svědomité péči jejích kolegyň a žákyň Guru Járy dítě vyrůstá v jejich ášramu na filipínském ostrově Siargao. Ani sebelepší péče milujících a obětavých pěstounek však nemůže dítěti nahradit matku. Dnes 3,5 letý chlapeček je nesporně poznamenán, duševně traumatizován téměř tříletým odloučením od matky a nenávratně se u něj prohlubují škody na jeho zdravém vývoji – a nikoho to nezajímá! Česká ambasáda se o daný fakt začala zajímat (alespoň dle oficiálního vyjádření komisařů pro lidská práva OSN) teprve nedávno – a v podstatě neví „…co s dítětem“?!

Řešení je ale přece jednoduché: Vraťte mu matku!

Vraťte mu matku, která sice byla ve své domovině nepravomocně odsouzena za údajný trestný čin, nicméně v době svého zatčení v jejím případě fungovala (ze zákona měla být vzata v úvahu) presumpce neviny, neboť soud vyššího stupně rozsudek zrušil v plné míře.

Navíc v detenční vazbě, kde Barbora Plášková tráví své beznadějné dny, odloučena od milovaného dítěte, není adekvátní zdravotní péče, takže jí hrozí trvalé újmy na zdraví, neřku-li smrt. Před nedávnem například kousla Barboru Pláškovou krysa, jimiž se to v detenci jen hemží – a na místě nebyl prakticky žádný lék. Jídlo je tu špatné, hrozí tropické choroby, je často nemocná, má trvalé kožní problémy. Zatím to imunitní systém arestované matky zvládá, ale co když jednou (definitivně) vypoví službu…?!?

Dojde už konečně „nelidským“ (?!?) úřadům, že nejenže nespravedlivě vězní matku, ale zároveň ji psychicky týrají odloučením od maličkého dítěte, stejně jako dítě odloučením do matky?!

Zvítězí už konečně zdravý rozum – a lidskost?!

A kdo za to celé jednou převezme zodpovědnost?!

Luboš Y. Koláček