Množí se falešná obvinění ze znásilnění

Dobrá polovina případů ohlášených znásilnění je smyšlená! Ženy si takové skutky jednoduše vymyslely, a to z řady důvodů: chtěly se pomstít, když byly odmítnuty objektem své lásky, anebo se také chtěly zbavit „nepohodlného“ manžela či přítele, zamezit mu styk s dětmi po rozvodu, nebo naopak, poněkud absurdně, udržet si rozpadající se vztah. Jindy zase dívka uvedla rozlíceným rodičům: „Byla jsem znásilněna!“, když se opozdila s večerním příchodem, další děvče smyšleným znásilněním „krylo“ svoji nadměrnou opilost.  Tato fakta i konkrétní případy nedávno uvedla  brněnská policie; ale také pražská či ostravská kriminálka informuje o nejméně třetině vymyšlených případů údajného znásilnění.

 „Podíl vymyšlených znásilnění stoupá,“ přiznal Jan Machuta z mravnostního oddělení pražské policie. Aktuálně se dokonce šušká, že takové falešné obvinění se stává mezi mladými patnáctkami skvělým trendem, jak se pobavit nebo zavařit někomu, kdo je odmítl.

Před časem ohlásila mladistvá Ostravanka, že byla znásilněna, podrobně popsala dotyčného muže – a policie rozjela pátrání,  které trvalo měsíce. Dokonce byl zadržen konkrétní „popsaný“ člověk, ale prokázalo se, že v uvedenou dobu na místě nemohl být. Kriminalisté na základě těchto i dalších skutečností věc odložili. Mezi zásadní otázky nicméně patří, proč to dívka udělala. Uvědomila si, že nechala policisty dnem i nocí pátrat po neexitujícím pachateli a dokazovat něco, co se nestalo? Proč zneužila důvěry médií a občanů, kteří na výzvy reagovali? Neměli někteří rodiče strach o své děti? Proč nezastavila vyšetřovací mašinérii dříve… ? Dívka se nakonec k motivu svého lživého jednání vyjádřila v tom smyslu, že měla pocit, že v rodině se jí málo věnují a vše se takzvaně točí jen kolem peněz. Chtěla proto upoutat na sebe pozornost. Na chvíli se jí to podařilo.

„Ze zkušeností kriminalistů vyplývá, že z objasněných případů znásilnění osob mladších 18 let je zhruba polovina vymyšlených, tedy, že se vůbec nestaly,“ vyjářila se k případu por. Mgr. Soňa Štětínská z Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje s tím, že nejčastějšími důvody falešných obvinění ze znásilnění jsou pomsta, strach z rodičů či partnera – když nedobrovolnost zní líp, zbavení se manžela, touha zachránit vztah přes pocit ochránce či prostě jenom dětské hrátky. Existuje však ještě jeden důvod, který může být velice závažným trestným činem: likvidace nepohodlných osob. A tady máme hned dva zásadní příklady.

Česká ženská loby poukazuje posledního půl roku v souvislosti s Guru Járou na článek o Swami Mahéšvaránandovi, zakladateli Jógy v denním životě, a obviněním proti němu ze sexuálního obtěžování a znásilnění. Falešné obviňování duchovních ze znásilnění jsou jednou z cest, jak jejich hnutí rozprášit. Když to nejde navléct na daňové úniky, obchod s drogami, vykořisťování studentů nebo organizovaný zločin, falešné obvinění ze znásilnění se prostě hodí. I když se pak prokáže nevina, většinu to odradí od spolupráce, takže cíle je dosaženo. Jóga v denním životě je nicméně obdivuhodně odolná, snad i díky tomu, že i někdejší  ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) vystupoval na jejich akcích, jako například Den jógy, který loni pořádali na indické ambasádě.

Luboš Y. Koláček

Falešné znásilnění pohledem historika a psychologa 

S fenoménem falešné viktimizace se setkáváme již od biblických dob. V 39. kapitole knihy Genesis je popsán příběh Josefa a Putifara. Josef byl otrokem u kapitána faraonovy stráže Putifara. Josef byl velmi atraktivní muž a Putifarova manželka se ho snažila svést. Když Josef den po dni z loajality ke svému pánovi jeho manželku odmítal, rozzlobila se a pověděla svému muži, že ji otrok Josef chtěl znásilnit. Putifar se rozzlobil a nechal Josefa vsadit do faraonova žaláře. Josef byl faraonem propuštěn až po dvou letech díky své schopnosti interpretovat sny.

S termínem „nepravá oběť“ se ve viktimologii setkáváme poměrně často. Nepravá, falešná nebo předstírající oběť je osoba, která se vydává za oběť trestného činu, ačkoli jí ve skutečnosti není. Toto jednání může mít velice závažné dopady. Jedná se například o plýtvání zdroji, kdy vyšetřování falešných případů zbytečně zatěžuje orgány činné v trestním řízení. Plýtvání se také týká sociálně-psychologických služeb a dalších druhů pomoci, o které falešné oběti směle žádají. Tyto zdroje v důsledku chybí jinde. Dále jde o podrývání věrohodnosti skutečných obětí. Vzhledem k tomu, že i některé skutečné případy mohou být těžko uvěřitelné, falešné obvinění skutečným obětem situaci ještě více komplikuje. Neméně závažné je podezírání nevinných osob. Nejen, že vyšetřování způsobuje falešně obviněné osobě problémy v různých oblastech života, kdy trpí stigmatizací a ztrátou bezúhonnosti, v krajním případě, stejně jako ve výše zmíněném biblickém příběhu, může mít falešné obvinění fatální následky. Mimo to mají falešné oběti trestných činů negativní vliv na veřejné mínění. Jelikož jejich časté přehnaně dramatické líčení událostí, které se nestaly, a jejich následná medializace mají tendence způsobit velké rozjitření emocí ve společnosti.

Zdroj:

MOHANDIE, Kris, Chris HATCHER a Douglas RAYMOND. False Victimization Syndromes in Stalking. MELOY, J. Reid, ed. The psychology of stalking: clinical and forensic perspectives. San Diego, California: Harcourt Academic, 1998, s. 225. ISBN 0124905617.

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky: [domácí násilí, stalking, predikce násilí]. Praha: Grada, 2008, s. 103. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2207-8.