Proč religionsta a soudní znalec pomlouvá Guru Járu a jeho nauky v médiích?

Měří snad vyhlášený religionista dvojím metrem?

Jakoby mu – tu a tam – na pomyslném kostelním kúru ujel hlas…

Religionista a evangelík Zdeněk Vojtíšek (1963), zakládající člen a tiskový mluvčí Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů a také šéfredaktor časopisu o současné náboženské scéně Dingir, profesor a vedoucí katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, přednášející také na Evangelické  teologické fakultě téže univerzity a nesporně též fundovaný odborník na „novodobá náboženství“ (viz. např. publikace „Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářetví“, Brno 2009 či „Nová náboženství a násilí“, Praha 2017 aj.) se – ve svých dílech, článcích i rozhovorech – obvykle cíleně vyhýbá označení „sekty“, neboť tento termín může být podle něj difamující a zavádějící: „Sekta je negativní, pejorativní slovo, označující to, co religionistika nazývá nové náboženské hnutí. To je specifický fenomén vznikající v každé době a v každé společnosti. A v každé době a v každé společnosti se stávají terčem kritiky společnosti většinové. Sekta může být tedy to nové, nepřijaté, neetablované a podezřelé.“

Vojtíšek se velice sympaticky se staví za svobodnou vůli jedince vybrat si náboženství a vůbec formu víry podle vlastní svobodné vůle (sám si ostatně zažil pronásledování z dob předrevoluční komunistické zvůle), nová náboženství přijímá pozitivně jako „drobné výhonky“ na velkých stromech tradičních náboženství a velice ho zajímají jako lehce „heretické“ sociologické sondy do stávající společnosti, svědčící o potřebě lidu obecného revoltovat proti oficiálním církvím; uklidňuje příbuzné, aby se nebáli o své blízké, kteří si vybrali vlastního gurua či nový náboženský směr – a nevidí konkrétně u nás v ČR žádné nebezpečí ze strany nových náboženství (potažmo sekt).

Na druhou stranu je ale poněkud zvláštní, že některé české guruy přece jen překvapivě, poněkud „nadstandardně“ difamuje, jako například Igora Chauna, jemuž ve svém svérázném rozboru gurua jako „ješitného sebestředného“ jedince, na něhož „se nabalují lidé“ co „chtějí věřit“ (jakoby takový guru snad ani neměl co duchovního či jinak podnětného svým žákům sdělit a předat – byť právě tohle je podstatou osvíceného gurua…?!), jehož (viz. poněkud „uvolněný“ rozhovor ze dne 8. 9. 2014 pro magazín „Legalizace“) dokonce žoviálně nazývá „Igorek“: „Nejnovější sektou v Čechách se mi jeví nyní Goscha režiséra Igora Chauna, nového duchovního učitele. Je to velmi oblíbený člověk, známý, a hnutí Nového věku má teď velkou autoritu.“ A hned tu máme Vojtíškovu  žoviální hovorovou řeč: „Je farář dobrej a farář špatnej. Některej farář se vám zdá hlubokej a některej mělkej. Já si myslím, že pan Chaun je poněkud mělký, ale to je moje subjektivní hodnocení. Pro spoustu lidí je velmi hluboký a koukají na pana Chauna jako na svatý obrázek.“

No –  to už zní skoro jako závist?! Ale z toho přece nemůžeme vzdělanou religionostickou autoritu podezřívat…?!

Následně se tu (v „Legalizaci“) zase posměšně pustí do Guru Járy, obecně známého a milovaného gurua tisíců žáků z celého světa, jehož srovnává s posléze „…charismatickým Hitlerem“, přičemž oba prý na počátku „byli absolutní nuly“…?! Jednak to absolutně není pravda (viz. mnohé socioligické i psychologické rozbory osobnosti Hitlera, natožpak v mnoha směrech vzdělaného Guru Járy), ale hlavně tu opět doslova „drnčí“ podivná defamace Guru Járy: „Velmi často se stává, že charismatické osobnosti vznikají z naprostých nul. Adolf Hitler byl totální nula, ze které se stala totální charismatická osobnost. I v politice máme různé zkušenosti například s průměrnými ekonomy, kteří začali být řediteli zeměkoule. To jsou obecné zákonitosti. Občas ten charismatický vztah, jako například u guru Járy nebo u Hitlera, nabude takové podoby, že je to nebezpečné.“

Faktem ale také je, že Vojtíšek ve stejném „uvolněném“ rozhovoru pro „okrajový“ časopis Legalizace (na akademické půdě či v akademických tiskovinách by to jistě neudělal!!!) upřímně přiznává, že Guru Járu prostě nemá rád: „Z toho, co o něm vím, mi guru Jára moc sympatický není. Ale nezapomeňme, že to není jenom tak, že guru vytváří sektu, ale že sekta zároveň vytváří gurua. Kdyby se tento Jaroslav Dobeš nesetkával s jedním, deseti a pak i tisícem lidí, kteří mu říkali, jak je úžasný, že spal v pyramidě a tak dále, nestalo by se z něj to, co se z něj stalo. Tady se vytváří velmi nezdravá vztahová dynamika, která je ale vztahová oboustranně.“
Kromě toho zde přespříliš „uvolněný“ akademik Vojtíšek nesmírně zjednodušuje a zpovrchňuje takové „nové náboženství“ v čele s guruem, jemuž ve svých vědeckých pracech tradičně spíše drží palce: „Na jedné straně máme člověka, který je natolik narcistní, že velmi rád poslouchá, jak je úžasný a jaké má božské schopnosti, a na druhé straně jsou lidé, kteří mají potřebu si říci o nějaký obraz světa. Mají potřebu někam patřit, k něčemu přináležet, spasit svět nebo pomoci sobě v duchovním růstu. Lidé, kteří vytvářejí toho gurua, mají své, velmi specifické potřeby a požadavky, jež ten guru naplňuje. A čas od času se stane, že se z toho vyvine vztah natolik bizarní a ten člověk, guru, ztratí veškerou soudnost a zábrany. Totálně se utrhne ze řetězu a stane se neřízenou střelou. Podobné vztahy jsou dobře známy například z politiky….“

A korunu tomu nasazuje, když radí zpovídajícímu redaktorovi, aby si sám založil sektu a profitoval z ní: „Je to docela jednoduché. Musíte přijít s nějakou koncepcí. Musíte přijít s tím, jak to je a kde je příčina toho, proč to tak je. Můžete si vymyslet třeba to, že je svět zkažený a špatný proto, že jsou muži zženštilí a ženský vypadají jako chlapi. Najdete pro to tisíce důkazů a přijdete s řešením. To je první věc.“ A teď navíc přichází rada „za všechny prachy“, jak své „ovečky“ připravit o peníze: „K tomu potřebujete splňovat druhou podmínku. Získáte jednoho člověka, třeba v hospodě, nebo to může být vaše paní, která řekne: ‚Hele, Filipe, z tebe promluvil bůh. Ty jsi prostě božskej!‘ A z vás se stane takový narcis, že si řeknete: ‚Aha, tak ze mě promluvil bůh!‘ A uvěříte tomu. Takže: koncepce – narcismus – víra. A jestliže tomu sám budete věřit, budete schopen přitahovat lidi, kteří vám budou chtít věřit. Nemyslete si, že nějakej guru Jára nebo Igorek jsou gauneři, kteří tomu, co říkají, sami nevěří. Ti lidi tomu věřej. Musíte o tom být naprosto skálopevně přesvědčen a tato vaše jistota je z vás cítit. No a pak se to ještě musí rozkecat, někdo to musí říci dál. Vy se podle toho začnete chovat a řeknete si: ‚No jo, to já nemůžu teď tak úplně chlastat každej večer, musím taky nějak vypadat, když ze mě promlouvá bůh!‘ A už to jede! A nastává to, o čem jsem mluvil. Ti následovníci z vás toho gurua prostě udělají. Jako vy uděláte z těch lidí následovníky….Nová hnutí (pak) dělají všecko proto, aby získala nové členy, a aby ti noví členové pokud možno přinesli do hnutí veškeré prostředky, kterými disponují. Což oni velmi rádi udělají. Dobrovolně. “

Tak to už je (poněkud bulvárně) úplně „mimo mísu“ akademických studií…

Ale vraťme se ke konkrétnímu guruovi Járovi, neboť nás hned napadne několik otázek a souvislostí:
Proč takové nečekané difamační „podpásovky“ od jindy fundovaného Vojtíška, znalce a objektivního komentára novodobých náboženství (sekt)? Může to být i proto, že Vojtíšek byl soudním znalcem ve vykonstruovaném procesu s Guru Járou, který byl i díky posudku Z.Vojtíška odsouzen k deseti letům vězení a až odvolací soud rozhodl, že rozsudek byl nezákonný a zrušil ho v plném rozsahu? Či snad proto, že Vojtíšek zpracovával posudek na církev Cesta Guru Járy, která předloni žádala ministerstvo kultury ČR o registraci – a nedostala ji?! (Následně si požádali o stejnou registraci v USA – a bylo jim okamžitě vyhověno…)

Měří tedy religionista Vojtíšek přece jen dvěma metry? Má snad náš samozvaný odborník lepší informace, než mají odborníci v USA?

A proč to?!

Ale podívejme se na další zajímavý rozhovor s profesorem Vojtíškem…

Pokud se týká konkrétně Guru Járy, pak ve výrocích jindy výtečně zasvěceného glosátora či „komentátora“ Vojtíška zaznívá podivná „faleš“ – jakoby mu na kúru, kde jindy zpívá výtečnou fistulí, najednou ujel hlas. A to hned několikrát. Už samotný titulek („A,B,C Guru Jára třídil ženy podle vzhledu, upozorňuje religionista“) jeho rozhovoru pro iDnes (viz. rozhovor ze dne 12. září 2015 na iDnes) je zavádějící: buď redaktor špatně pochopil, co mu religionista Vojtíšek sděluje, anebo religionista hrubě zkresluje učení Guru Járy. Otázkou je, zda záměrně (Ale proč?!) anebo z neznalosti (Ale z toho přece vzdělaného a habilitovaného double-profesora religionistiky na pražských univerzitách nemůžeme podezírat?!) zcela tradičních kategorií hinduistického potažmo védantického náboženství, které rozlišuje typy lidí na (A.) sattvické, (B.) radžasické a (C.) tamasické, jež mají jisté osobnostní potažmo vizuální charakteristiky (podobně jako v moderní psychologii třeba cholerik, sangvinik, flegmatik apod.), tedy nikoliv – jak říká Vojtíšek značně povrchně – na „…áčka, béčka a céčka“ podle vizáže.

Zdeněk Vojtíšek zde nauku duchovního učitele Jaroslava Dobeše alisas Guru Járy připodobňuje „..k hnutí New Age, v níž se spojují prvky různých duchovních tradic: jógy, astrologie, Feng Shui či tantry“. No budiž, i když zapomíná na výrazný osobní přínos osvíceného mistra GJ. Jeho charakteristika údajného rozdělování žákyň Guru Járy či jeho Poetrie je však nejen doslova „vycucaná z prstu“, ale hlavně naprosto zavádějící:

„Frekventantky školy Poetrie a dalších Dobešových kurzů byly vybírány a tříděny podle fyzického vzhledu na áčka, béčka a céčka,“ uvedl Vojtíšek, který se Guru Járu snad i zde snaží přirovnat k Hitlerovi a jeho selektivní politice árijců a neárijců(?!): „Do kategorie A měly spadat především mladé, štíhlé, modrooké blondýny. Do kategorie B mladé plnoštíhlé ženy s tmavýma očima a do kategorie C ženy starší a silnější. Tato selekce byla zdůvodňována myšlenkou, že mladší a přitažlivější lidé mají jemnější duchovní energii a jsou vhodnější pro kultivaci.“

Jenomže psychologická hinduistická potažmo védantická selekce na bázi výše zmíněných gun (viz. sattva, radžas, tamas) vychází z mnohem hlubšího, tedy nikoliv povrchního principu, který naznačuje Vojíšek. Pokud tak ale nečiní z neznalosti, z níž ho jak výše řečeno přece nepodezíráme, pak musí mít jiný úmysl či důvod pro svoje difamační tvrzení.

Ale – jaký?!?

Jinde zase religionista Vojtíšek uvádí poměrně objektivně: „Je jasné, že společenství kolem pana Dobeše má náboženský chrakter. Pojem ergie, který je v tomto společenství používán, není zamýšlený jako pojem oboru fyziky, ale jako náboženský pojem,“ řekl pro MF Dnes, a doplnil: „Takzvané odháčkování jsem od počátku chápal jako náboženskou metodu. Zkoumat ji ale vědecky není možné…“

K odháčkování pak doplňuje Vojtíškův kolega Ivan Odilo Štampach, předseda Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů: „Jde-li o sexuální akt zletilé ženy s guruem, lze předpokládat její svobodný souhlas. Pokud by účast na aktu měla být nedobrovolná, muselo by se to dokázat,“  vysvětluje Štampach, z jehož dikce vyplývá, že zjevně věří v nevinu Guru Járy v kauze údajného znásilění někdejších žaček, jež svědčily proti GJ. Jednalo se nicméně o jakési „odpadlice“ od Poetrie, kterým ostatně právě Vojtíšek doporučuje pozitivní myšlení, najít si novou cestu a rozhodně nebojovat a nemstít se svému někdejšímu mistrovi. Jeho rozbor „odpadlictví“ od sekty potažmo nového náboženství, jak raději říká (jak už víme), je zase již velice fundovaný a zajímavý: „Záležitost odpadlictví je skutečně velmi těžký psychický stav. Ti lidé se totiž často ocitají nejen bez toho duchovního rozměru, kdy si připadají, že zklamali boha, že jsou nějak vadní, že mají špatnou auru a podobně. To je velmi podstatné. Není to jenom tento duchovní rozměr, ale je to i otázka sebevědomí – ten člověk byl v tom hnutí třeba pomocníkem proroka, a když z té sekty vypadne, jde prodávat do supermarketu, a to je pro něj také známka toho, že zklamal. A možná nejhorší je sociální propad. Z té spousty krásných lidí, přátel, kteří vás měli hrozně rádi a hrozně vám pomáhali, tu najednou nezbyl nikdo a vy jste ocejchovaný jako odpadlík, jejich nepřítel a černá ovce.“

Jenomže – co si teď mají tihle „odpadlí“, opuštění a nesporně frustrovaní lidé počít?
„Nestydět se vyhledat odbornou pomoc,“ doporučuje akademik Vojtíšek. „Klidně si i nechat napsat nějaké prášky od psychiatra, vyhledat psychologa či psychoterapeuta. Být si vědom toho, že ta situace je nesmírně těžká, že je to situace srovnatelná s rozvodem nebo se smrtí nejbližších. Najednou jde obrovská část života úplně do háje….“

Ale hlavně:
„Je také nutné se rozhodně nestylizovat do role bojovníka proti své bývalé skupině, nekritizovat či neosočovat vůdce, že je gauner nebo že mě obral o peníze. Pokusit se jít dál, najít si nějakou jinou formu duchovního života, méně radikální, méně vyčerpávající, méně náročnou. Prostě si najít jinou životní orientaci.“

Tak (nakonec přece jen) pravil (zkušený a vzdělaný) vědec.

Mgr. Luboš Y. Koláček